Pokračujeme v článku Epocha 4. dílem. Období od roku 1948 do roku 1968 bylo z pohledu formování systému státního dozoru zásadní nejen kvůli tomu, že se v roce 1965 poprvé setkáváme se Státní leteckou inspekcí. Hnacím motorem tehdejších reforem byla snaha jasně oddělit provozní činnosti státního aparátu od činností souvisejících se státním dozorem.
Období 1948-1968
25. 2. 1948 V čele Ministerstva dopravy stanul Alois PETR (25. 2. 1948 – 14. 12. 1951). V Leteckém odboru byly soustředěny činnosti dislokovaných organizačních složek-služeben zabezpečovací služby letecké, zajišťování provozu a výstavby letišť, traťových a letištních pozemních zařízení (LPZ), ředitelství a správy letišť, stavební správy, jejichž pracovníky byli zaměstnanci MD. Tímto centrálním způsobem řízení civilního letectví MD, prostřednictvím Leteckého odboru, vytvořilo podmínky pro zřízení vlastní Státní letecké správy (SLS I.)
Poznámka č. 12) Vybraná zařízení, zejména LPZ, musela být pravidelně podrobována zvláštnímu přezkoumání a schválení odborným orgánem. Tuto činnost Zákon ukládal MD, do jehož resortní příslušnosti byla začleněna SLS I. jakožto jediný odborný orgán v civilním letectví.
V Praze vznikla „Radiotechnická zkušebna zabezpečovací služby letecké“ (RZK) s pracovišti rádio, slaboproud a Vysílací ústředí Jeneč s příslušně vybavenými laboratořemi, dílnami pro údržbu a opravy LPZ, centrálním skladem materiálu, přístrojů apod.
RZK zajišťovala:
Kromě uvedených činností byla samozřejmá účast zástupce RZK při imatrikulaci čs. dopravních letadel, ověřování funkce palubního komunikačního, navigačního a přistávacího vybavení. Z počátku byl pro „korekční lety“ LPZ používán německý stroj Si 204D „Siebel“ (verze C-103B) im. zn. OK-ZDQ a americké stroje „Douglas DC-3“ (OK-WAV, OK-WAJ).
Letové ověřování má svoji bohatou historii pokračující již třetí generací specialistů na stále zdokonalovaná radiokomunikační, radionavigační, radiolokační a podobná zařízení, s plejádou zkušených pilotů postupně létající na těch nejmodernější kalibračních speciálech, při velké odpovědnosti za bezpečnost letového provozu.
30. 12. 1948 Nabyl účinnosti zákon č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, ze dne 22. 12. 1948
Po r. 1948 byla organizační struktura čs. letectví přizpůsobována potřebám vývoje legislativy, předpisové oblasti, často měněna a bylo hledáno optimální řešení celého odvětví letecké dopravy, dokonce v přímém seskupení s jejím provozovatelem
1. 1. 1949 Zákonem č. 311/1948 Sb. zestátněné ČSA se staly národním podnikem s vlastním organizačním statutem na základě Vládního nařízení č. 128/1949 Sb. ze dne 10. 5. 1949
1. 7. 1952 Ministrem dopravy byl jmenován Antonín POSPÍŠIL (14. 12. 1951 – 8. 1. 1958)
1. 8. 1952 Vládním nařízením č. 34/1952 Sb., o organizaci silniční, letecké a vodní dopravy a cestovním ruchu byl národní podnik ČSA zrušen a sloučen s Leteckým odborem MD do seskupení „Hlavní správa civilního letectví Československé republiky-Československé aerolinie“ (HSCL-ČSA), samostatné právnické osoby.
Ta v záležitostech civilního letectví převzala působnost i slovenského Poverenictva dopravy. Kromě vlastního provozu, po sovětském vzoru a bez legislativních úprav, byly na ČSA převedeny správy dopravních letišť, výstavba, údržba a v celém rozsahu i zajišťování řízení a výkonné činnosti služeb řízení letového provozu. V tehdejší terminologii „Letecká dispečerská služba“, letečtí kontroloři se stali leteckými dispečery a místo běžně používaných předpisů ICAO se narychlo používaly překládané předpisy SSSR. ČSA se poprvé staly jedinou organizací čs. civilního letectví řízenou MD.
V seskupení HSCL/ČSA časem stále více a více narůstaly problémy v chaotickém uspořádání, vzájemně nevyjasněných vztazích, obtížném řízení při upřednostňování operativních úkolů, plnění plánu a rozvoje na úkor oslabování bezpečnosti, ekonomiky aj. Po čtyřech letech byl celý koncept uznán jako nevhodný.
5. 6. 1956 V Praze přistál první TU-104G im. zn CCCP-L5413. Bylo zřejmé, že se blíží éra proudových dopravních letadel, na kterou naše letiště nejsou připravena.
4. 7. 1956 Vláda schválila návrh rámce novely Leteckého zákona.
31. 7. 1956 Hlavní správa civilního letectví zanikla.
1. 8. 1956 Podle §2 odst. 2 Vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organizaci veřejné dopravy v oboru MD vznikly ČSA jako samostatná právnická osoba s oprávněním používat označení „ČSA“. Sídlem se stal palác v Praze 1, Náměstí republiky č. 8, blízko Josefských kasáren (později Jiřího z Poděbrad) sídla prvního Leteckého sboru čs. armády z r. 1918.
19. 9. 1956 Ústavně právní výbor Národního shromáždění (NS) projednal novelu Leteckého zákona.
24. 9. 1956 NS jednomyslně novelu schválilo a vyhlásilo jako zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, který po jedenatřiceti letech nahradil první čs. Letecký zákon č. 172/1952 Sb., ze dne 8. 7. 1925.
1. 10. 1956 Zákon č. 49/1956 Sb. nabyl účinnosti.
To se již připravovala v pořadí třetí reorganizace civilního letectví a pro přidružené hospodářské a provozní činnosti.
1. 8. 1956 Došlo k obnově ČSA a v MD vznikl nový organizační útvar „Ústřední správa civilního letectví“ (ÚSCL) pro zajišťování úkolů státní správy civilního letectví a řízení podniku ČSA v oblasti hospodářské, provozní a technické.
Od předchozího stavu v základních činnostech sice byla oddělena hospodářská činnost ČSA a Ústřední správa civilního letectví (ÚSCL v MD), avšak nedůsledné změny se projevovaly opakovaně. Zkreslovaly hospodářské výsledky, docházelo ke komplikacím, oslabování řídících funkcí, koncepčních normotvorných a kontrolních úkolů státní správy apod.
Z činností ÚSCL byly v ČSA ponechány služby řízení a zabezpečování leteckého provozu – správa, výstavba a údržba dopravních letišť. ÚSCL, jediný orgán státní správy v civilním letectví, naopak zajišťoval činnosti výkonné povahy:
Poznámka č.9) Uvolňování mezinárodního napětí, rozvoj letecké dopravy a činnosti nesloužící leteckým dopravcům ani provozovatelům, proti smyslu zvyšovaly podíly na celkových výkonech.
2. 11. 1957 Přistání prvního z šesti TU-104 „Tupolevů“ ČSA, im. zn. OK-LDA (výr. č. 76600503) v Praze urychlilo uzpůsobování letišť na jejich provoz a způsobilo rekonstrukci tehdejší organizační struktury čs. civilního letectví
8. 1. 1958 Ministerstvo dopravy do 10. 7. 1960 převzal František VLASÁK.
14. 3. 1958 Ve smyslu přijatých a schválených zásad Usnesení vlády č. 804 z 2. 8. 1957 a Usnesení vlády č. 250 o opatřeních ke zvýšení ekonomické účinnosti řízení civilního letectví a plavby vláda navrhla:
1. 7. 1958 Po dohodě MD se zúčastněnými ústředními orgány ve smyslu § 3 Vládního nařízení č.53/1958 Sb. nabyla účinnosti Vyhláška ministerstva dopravy č. 146/1958 Ú. l., o působnosti „Státní letecké správy“ (SLS II.) a jejích organizačních složek v podřízení MD a na území celého státu. Podle § 2 předmětné Vyhlášky hlavní úkoly SLS II. spočívaly např. ve:
Vlastní organizační složky SLS II., zajišťovaly:
Podle § 3 předmětné Vyhlášky SLS II. své úkoly zajišťovala přímo nebo prostřednictvím svých podřízených organizačních složek jako jsou:
Zřízením SLS II. nastal zásadní obrat v organizačních vztazích a jednoznačná dělba odpovědnosti mezi podnikovou sférou a státní správou. Současně byl vytvořen základ pro pozdější vytvoření Státní letecké inspekce (SLI I.). Z mnoha hledisek se SLS II. stala výkonným subjektem civilního letectví, který realizoval mnohé dříve téměř neřešitelné záměry, zvýšil celkovou prestiž a úroveň poskytovaných leteckých služeb.
Pro oživení a rozvoj letecké dopravy hlavně po nástupu proudových letadel do pravidelného provozu, v důsledku změn jeho charakteru, byla upravována pravidla výkonu státního dozoru v oboru, realizovány změny v předpisech, vytvářeny nové směrnice, zaváděny nové postupy, letiště novým požadavkům přizpůsobovala odbavovací prostory pro cestující apod. V zabezpečovací letecké technice byly zaváděny přehledové a přibližovací radiolokátory a zařízení dle norem ICAO (systém ILS a VOR), přičemž služby řízení letového provozu prosazovaly plné respektování předpisů a postupů ICAO. Nové předpisy a legislativa vyžadovaly navyšování počtu personálu, další kvalifikační požadavky a zkvalitňování výcviku, přednostně leteckého personálu aj.
11. 7. 1960 F. VLASÁK se stal ministrem dopravy a spojů. Vláda k odstranění dosavadních nedostatků a ke zvýšení účinnosti organizace řízení veřejné správy a ústředních úřadů civilního letectví přijala další opatření
1. 1. 1961 V pojetí zákona č. 101/1960 Sb., ze dne 11. 7. 1960 o sloučení některých ministerstev, následně Opatřením č. j. 5 982/61 ze dne 30. 1. 1961 byla sloučena Ministerstva dopravy a Ministerstva spojů do Ministerstva dopravy a spojů. Současně byl upraven statut SLS II.
5. 1. 1963 Na krátkou dobu (do 20.9.1963) MDS vedl František VOKÁČ.
20. 9. 1963 MDS převzal Alois JINDRA na dobu necelých pěti let (do 8. 4. 1968).
Vývoj letectví ve SLS II. způsoboval stále větší soustřeďování výkonných činností a přímého dozoru nad leteckou technikou, provozem letišť, v řízení letového provozu apod. K tomu byly vznášeny námitky, které opět vedly k organizačním změnám.
Po dohodě ministra dopravy se zúčastněnými ústředními orgány v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 203/1964 Sb., o úpravě některých úkolů státní správy v civilním letectví, s použitím § 67 a § 68 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví a Vyhlášky č. 209/1964 Sb.
Dnem 1. 1. 1965 SLS II zanikla. Správní činnosti a výkon státního dozoru v civilním letectví převzaly nové organizace:
Ředitelem SDL I. se stal Stanislav KREBS. Oba subjekty s celostátní působností v přímé podřízenosti FMD sídlily v Praze.
1967 PůsobnostSDL I. bylo rozšířena o:
K tomu účelu byl u rozpočtové organizace SDL I., zřízen samostatný „Odbor rozvoje vědy a techniky“ vedený Ing. Karlem Škodou a současně zahájeno experimentální ověřování hospodaření organizace
8. 4. 1968 Ministrem dopravy se stal František ŘEHÁK (ve funkci do 31. 12. 1968).
15. 6. 1968 Výsledky experimentálního ověřování hospodaření SDL I. prokázaly její schopnost fungovat jako státní příspěvková organizace.
1. 8. 1968 V severním areálu letiště byl uveden do provozu nový odbavovací komplex Praha/Ruzyně a dvacet dnů poté:
21. 8. 1968 Okupace vojsk Varšavské smlouvy nad Československem a jeho letectvím rozprostřela svůj temný závoj.
Poznámka č. 10) První stroj, který měl po čtrnácti dnech povolení vzlétnout, byl kalibrační letoun, legendární Il-14 im. zn. OK-LCE, na všech letištích státu známý jako „Emil“. První dopravní let uskutečnily ČSA s letounem Avia-14 im. zn. OK-MCL.