ÚCL několik posledních let registroval situaci, kdy lhůty údržby (v naprosté většině se to týkalo dobových lhůt, tj. těch, co jsou určeny kalendářní dobou), byly uplatňovány jinak v zahraničí a jinak u nás. Obecně nelze říct, že v té době byl požadovaný systém údržby v ČR přísnější než v okolních státech. Každý stát k tomuto problému přistupoval po svém a vycházel z u nich zaběhlých zvyklostí. Bylo to dáno tehdejším zněním Nařízení Komise (EU) č.1321/2014, které umožňovalo každému členskému státu vznášet své požadavky na provádění údržby na veškerá transferovaná letadla, zapsaná v jeho rejstříku. Navíc se přístup leteckých úřadů k těmto otázkám v některých státech opakovaně měnil, ze striktního na liberálnější a zase naopak, což pro dlouhodobé plánování provozu letadla bylo pro jeho vlastníka dost matoucí.
Je skutečností, že přestože je vyhodnocování spolehlivosti výrobků v provozu jednou ze základních povinností DAH, systémy údržby se v podstatě neměnily desítky let. DAH pouze “dovydávali” různé další instrukce a přehlednost a logika provádění údržby se postupně ztrácela. Situace byla někdy až pitoreskní, když pro stejný typ výrobku bez ohledu na sérii jeho výroby pro jeho různá sériová čísla platily zcela odlišné požadavky. Výklad toho, co je povinné, navíc komplikoval fakt, že ČR na své výrobky do roku 1996 nevydávala Příkazy k zachování letové způsobilosti (AD), ale v souladu s notifikací uvedenou v ICAO Závazné a Informační bulletiny, přičemž ZB měly charakter AD. To ale zejména západoevropské státy nerespektovaly, což mimo jiné přispělo i ke smutnému případu kluzáku L 13.
ÚCL během roku 2018 a 2019 jednal s českými držiteli typových osvědčení, a to na interních jednáních a i na jednáních, na která byla přizvána odborná letecká veřejnost. Účel jednání ÚCL viděl v tom, aby se ujasnila situace a DAH vydal jednoznačné instrukce pro zachování letové způsobilosti (ICA). Jednání jsme vedli se záměrem, aby držitelé TC přehodnotili své, mnoho let staré, systémy údržby a zavedli nové, založené na inspekčních prohlídkách, při kterých se podle zjištěného stavu výrobku rozhodne o rozsahu a náročnosti požadované údržby. Zejména jsme takto apelovali na posuzování dobových (kalendářních) lhůt.
Vzhledem k rozmanitosti charakteru provozu všeobecného letectví, včetně způsobu hangárování, nedává „házení všech letadel do jednoho pytle“ moc smysl. Názor ÚCL je, že místo pevně stanovených lhůt je vhodnější vyjít ze skutečného stavu „opotřebení“ daného celku, zjištěného vhodně načasovaným systémem prohlídek, inspekcí a testů, a podle toho buď prodloužit resurs dál nebo provést úkon údržby, který vrátí výrobek do přijatelného stavu. Nicméně lze konstatovat, že DAH, až na drobné výjimky, fakticky nezareagovali.
ÚCL proto vydal po interních konzultacích s odbornou leteckou veřejností tabulky instrukcí pro zachování způsobilosti (lhůt údržby), které uvádějí povinné úkony, ÚCL striktně doporučené úkony a další činnosti podle instrukcí DAH (blíže viz jiné téma ve FAQ).